Vážený pane prezidente Zemane, Vážení ministři, Vážení poslanci, Vážení senátoři
Podnikám v české republice už bezmála 20 let a po celou dobu jsem vždy úzkostlivě dodržoval zákony této země a odváděl daně. Kdysi mi to přišlo normální. V době největší slávy jsem zaměstnával 70 zaměstnanců. Měl jsem dobrý podnikatelský záměr, práce pro mě byla vším. Za několik posledních let se ale vše změnilo a já se nemohu zbavit dojmu, že mé podnikání bylo ze strany státu cíleně zlikvidováno. V důsledku silné lobby, absence kontrol, vinou chybných legislativních předpisů, korupce … přestaly totiž existovat rovné podmínky hospodářské soutěže.
Jako první bych zmínil problém nevymahatelnosti práva. Tři roky čekáme na soud s firmou, která nás připravila o několik mil. Kč a dosud ani nevíme, kdy náš případ přijde na řadu. Ale je to vlastně fuk, protože po rozhodnutí se firma stejně odvolá, abychom v závěru zjistili, že nám žádné peníze nevrátí, protože je mezitím stihne uklidit. Do té doby může, s čistým štítem obírat další nešťastníky. Jen se modlím, aby si nenajali za právníka JUDr. Sokola. To by i vyhraný případ mohl mít pro nás ještě fatální dohru. Soudy jsou vytíženy důležitějšími případy, kdy řeší, jestli mají rodiče nezletilých dětí nárok na čerpání stavebního spoření, které jim za léta naspořili. Soud musí rozhodovat! Přitom ani nezjišťuje, jestli byly finanční prostředky ze žádosti vynaloženy účelně, ani zda např. očekávaná rekonstrukce bytu odpovídala vyplaceným penězům.
Problémem jsou i státní (mnohamiliardové) podpory velkých zahraničních firem, které mají často sídla v daňových rájích. Připraví se jim pozemky, dotace, miliardové pobídky, odpustí na řadu let placení daní a pak mohou vesele prodávat za ceny, kterým nelze konkurovat. Takové pobídky jako v minulosti dostal například LG Philips nebo Flextronics, české firmy zpravidla nedostávají. Smutným pravidlem je, že se často tyto zahraniční firmy vzájemně dohodnou na spolupráci v rámci všech zemí, kde působí. Potom je jedna zahraniční firma „nařízeným“ dodavatelem jiné, a české firmy – lokální dodavatelé jsou jaksi diskvalifikováni.
Je stále složitější také konkurovat přibývajícímu počtu firem, jejichž majitelé sobě a svým zaměstnancům vyplácí formálně pouze minimální mzdu a zbytek tzv. cash – na ruku. Existuje přitom řada podniků, které se skládají pouze z majitele, dvou až tří zaměstnanců na PP a zbytek osob je zaměstnaných na ŽL. A když zoptimalizují své hospodářské výsledky na co nejnižší – nejlépe nulové odvody, máme tu typický příklad dnešní firmy. Při frekvenci a účinnosti kontrol FÚ mohou nerušeně podnikat řadu let. Řešení? Zvedneme všem firmám minimální mzdu.
Dalším problémem jsou evropské dotace, které při znalosti těch správných lidí mohou z jakékoliv firmy, vytvořit skokana roku. Hovořím i o problému střetu zájmů mezi panem ministrem Babišem a jeho firmami. Jen na louky, pastviny a pole dostává Agrofert údajně 600 milionů ročně. V šestiletém rozpočtu EU jeho firmy dostaly od EU dalších 600 milionů korun a další stovky milionů v jiných programech. Tomu také není zrovna snadné konkurovat.
Zákon o zadávání veřejných zakázek s jediným hodnotícím kritériem nejnižší nabídkové ceny naší firmu připravil o řadu významných odběratelů. Státní úřady díky tomuto zákonu dnes možná nakupují nejlevnější zboží, ale rozhodně ne nejlevněji. Typickým dodavatelem je překupník nebo firma, která dodá nejlevnější alternativu k poptávanému zboží. O vícenákladech tohoto nesmyslného zákona se bohužel nikde nehovoří. Čas a mzda úředníků, administrativa spojená se zadáváním tendrů, potřeba nakupovat více zboží najednou a tedy i méně hospodárně, náklady a provize spojené s elektronickými tržišti, školení personálu, fakturované dodatečné vícepráce (například u staveb), problémy s vracením „nekvalitního“ zboží, náklady na reklamační řízení. Stačí přitom jeden šikovný IT specialista u konkrétního elektronického tržiště, který „rozpečetí“ podané nabídky ještě před jejich vyhodnocením a zajistí tak pokaždé výhru dodavateli, který mu za tuto službu zaplatí.
Chybná je i nově diskutovaná koncepce centrálního dodavatele pro státní správu. Kterýpak český dodavatel bude schopen dodávat své zboží na stovky dodacích míst po celé české republice v řádech stovek mil. Kč, aby splnil nesmyslné požadavky státní správy? Řešení je opět šité na míru nadnárodním nebo monopolním firmám jakými může být opět např. Agrofert. Ty největší si rozdělí miliardový business na úkor malých – ryze českých podnikatelů, kteří krachují. Objektivní analýza dopadů takového opatření na hospodářství země ale nikdy nebude existovat – vsadíte se? Třeba nás pak tyto firmy za minimální mzdu zaměstnají.
Zákon o zaměstnanosti. Bylo nám nabídnuto, abychom své zboží prodávali odběratelům se 6-ti procentní přirážkou prostřednictvím nějaké bezpečnostní agentury, která je výrobním družstvem a zaměstnává invalidy. Že se tak naši odběratelé vyhnou povinnosti platit daň. Když jsem to odmítl, vyhrála konkurenční firma, která této nabídky využila. Vysvětloval jsem, že je to podvod, ale byl jsem ujištěn, že takto nakupují i státní úřady a nikdo to nekontroluje a že pokud bychom měli zájem, můžeme si tak sami vyřešit povinnost zaměstnávat invalidy. Volal jsem na MPSV a kupodivu mi nikdo nedokázal odpovědět, jestli je to legální – v písemné podobě nemyslitelné. Jak se v těch zákonech vyznat? Mělo by u nich být vždy uvedeno, pro koho platí a pro koho ne.
Osmdesát procent vozidel na dálnici překračuje povolenou rychlost. Nikdo nedbá na předpisy, protože je nikdo nekontroluje. Existují jen dvě možnosti, jak situaci řešit. Buď tuto praxi povolit všem (což bylo zamítnuto) anebo zajistit, aby se rychlost nepřekračovala. Tak jsem zvědav. V opačném případě vzniká nebezpečný precedent, že se zákony v této zemi nemusí dodržovat. Příkladem jsou i některé současné kauzy (Rath, Nečasová …), které budou-li zameteny (už teď je to fraška), budou návodem pro ostatní. Kdo bude mít sílu se jimi v budoucnosti zabývat? Klidně si půjdu sednout do chládku na 8 let, když mi zůstane 20 mil. Kč, které předtím ukradnu. Kde jinde je vydělám?
Vyplním ještě jedno povinné hlášení, dopíšu nesmyslnou knihu jízd a nezbyde mi nic jiného, než se ctí položit své podnikání. Propustím zbytek z 39 zaměstnanců a spolu s nimi se nahlásím do evidence Úřadu práce. Budu doufat, že si mě, v mých 53 letech někdo v Amazonu všimne, a to i přesto, že mám z mého podnikání za ta léta, podlomené zdraví. Posudkový lékař mě bohužel letos poprvé od mých 17-ti let prohlásil za zdravého a odejmul mi statut Osoba Zdravotně Znevýhodněná i přesto, že mi světe div se, ani v 53 letech nenarostla nová slezina. Dosáhl jsem jen 10% posudkových bodů a to bylo zřejmě málo. Budu se proto modlit, aby mi nedali práci v prašném prostředí.
Až si večer pustím zprávy, budu se jen usmívat nad dlouhými diskuzemi na téma, jestli mají být ve školách zakázány automaty s nezdravými potravinami. Sám totiž budu mít velké problémy, abych měl dětem z čeho zaplatit oběd. Za svoji poctivost jsem byl potrestán. Ale poučil jsem se. Příště už k žádným volbám nepůjdu, protože každý má jen plnou kapsu citátů a nic z toho nikdy nesplní.
K čertu s Vámi.
Ing. Zdeněk Ječmínek
PS: jsem zvědav, jestli existuje ještě svoboda slova