Ministerstvo práce a sociálních věcí se po několika týdnech zarytého mlčení konečně odhodlalo zveřejnit svůj nový výklad ve věci obcházení zákona o zaměstnanosti. Věříme, že tento značně obecnější „nález“, nevezme opět za své, jak tomu bylo v případě původního stanoviska, které nám ze stránek MPSV v tichosti (za záhadných okolností) cca 2 měsících zmizelo. Tlak, který původní výklad MPSV představoval, musel být značný, neboť podnikatelské aktivity nepoctivých firem představují obchody v řádech stovek miliónů Kč. S něčím podobným se muselo počítat. Ale že MPSV obrátí téměř o 360 stupňů nás nenapadlo.
V rámci objektivity jsme se snažili chránit pozici pana ministra Ing. Františka Koníčka (SPOZ), který se osobně do řešení problematiky vložil. Z jeho odchodem však zmizelo i odhodlání věc řešit.
Stále aktuální podoba výkladu proto spíše odpovídá diplomatickému řešení, rozhodně tím nemůže být věc uzavřena. Podle slov pana ministra, měla ve dnech následujících po zveřejnění tohoto výkladu, zahájena intenzivní příprava novelizace zákona. Ta však vzala opět za své. Jediný bod, který aktuálně připravovaná novelizace zákona řeší je omezení náhradního plnění na vymezená chráněná místa – což je žalostně málo!
O co méně bylo stanovisko konkrétní ve věci přefakturace a zprostředkování náhradního plnění, o to více byla záhadnější pasáž o kontrolní činnosti SÚIP. No posuďte sami:
Aktuální stanovisko MPSV (ve zkrácené podobě):
Povinný podíl zaměstnávání osob se zdravotním postižením lze dle ustanovení § 81 odst. 2 písm. b) zákona o zaměstnanosti plnit odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením (OZP). Pokud je zboží odebráno od jiného subjektu, než od zaměstnavatele osob se zdravotním postižením, není možné takovou dodávku pro účely plnění povinného podílu započítat.
Po nabytí účinnosti zákona o zaměstnanosti začali někteří zaměstnavatelé přistupovat na tzv. přefakturaci. Jedná se o postup, kdy se přes subjekty zaměstnávající více než 50 % OZP přefakturují výrobky či služby, kdy podíl práce zaměstnanců se zdravotním postižením je velmi sporný.
Příklad: Firma nakoupí v daném kalendářním roce potřebnou výpočetní techniku od specializovaného dodavatele, který však požadovanou dodávku dodá prostřednictvím zaměstnavatele zaměstnávajícího více než 50 % OZP.
Možnost plnit povinný podíl odebíráním výrobků od zaměstnavatelů specializujících se na zaměstnávání OZP byla do zákona o zaměstnanosti zavedena se záměrem podpořit odbyt výrobků zaměstnavatelů OZP a tím zvýšit zaměstnanost této cílové skupiny. Případy (způsoby plnění), které zaměstnanost OZP nezvyšují, jsou v rozporu s účelem sledovaným právní úpravou.
Vzhledem k výše uvedenému a zejména k praktickým poznatkům o některých formách plnění povinného podílu, kdy dochází k odchýlení od smyslu a cíle právní úpravy obsažené v § 81 odst. 2 písm. b) a odst. 3 zákona o zaměstnanosti, připraví MPSV zpřesnění právní úpravy této problematiky tak, aby byly vyloučeny pochybnosti o tom, za jakých podmínek je možné plnit tzv. povinný podíl prostřednictvím odebírání výrobků a služeb.
V současné době jsou realizovány kontroly ze strany Státního úřadu inspekce práce zaměřené na danou problematiku, přičemž v případě kdy dojde k porušení právních předpisů je takové jednání sankčně postihováno včetně případného předávání podnětů dalším orgánům (živnostenské úřady, finanční úřady, orgány činné v trestním řízení).
30.10.2013
Jak jste z takového výkladu moudří? Já se přiznám, že příliš ne – ve výkladu se nehovoří o způsobu plnění zakázek (kde je předmětem fakturace často zboží) a zcela zde chybí i jednoznačná definice, která by účinně zabránila přeprodeji náhradního plnění. Ta přitom měla být zásadní!
Na druhou stranu je z tohoto stanoviska zřejmé, že dosavadní praxe obcházení zákona utrpěla menší trhlinku a argumenty komerčně silných firem i jejich přisluhovačů z řad zaměstnavatelů zdravotně postižených se bude muset drobně poměnit. Pohádky o jakémsi bonusu, který zdravotně postiženým z takové praxe plyne, by měly ztratit na účinnosti.Na druhou stranu možná postačí tvrzení, že zdravotně postižení se jaksi na obchodech podílí. Nenastoupí li účinná kontrola – miliardové úniky budou zdárně pokračovat!
Jako zásadní vnímáme následující skutečnosti:
- Je přefakturace náhradního plnění legální či nikoliv?
- Jak může kontrola, která nemá přístup do účetnictví, tuto praxi odhalit?
- Je někdo v tomto státě schopen zjistit a porovnat celkový objem poskytnutého náhradního plnění s fiktivně upravenou povinnou evidencí náhradního plnění ZZP?
- Jak bude maximální objem náhradního plnění kontrolován?
Veškeré kroky MPSV jsou pouze kosmetické, což nám dává důvodné podezření, že se jedná o čísi záměr, podobnou praxi bránit. To samozřejmě představuje i značné korupční prostředí.
O dalším vývoji Vás budeme i nadále na těchto stránkách informovat.