první část – zneužívání zákona
1 problém výkladu a zjevné nepochopení
Novelizace §81 zákona č.435/2004 Sb. hovoří, že:
3/ Zaměstnavatelé a osoby samostatně výdělečné činné se zdravotním postižením mohou pro účely splnění povinnosti poskytnout v kalendářním roce své výrobky a služby nebo splnit zadané zakázky pouze do výše odpovídající 36-ti násobku průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předcházejícího kalendářního roku za každého přepočteného zaměstnance se zdravotním postižením zaměstnaného v předchozím kalendářním roce. O poskytnutém plnění jsou zaměstnavatelé povinni vést evidenci, která obsahuje identifikační údaje odběratele a cenu dodaných výrobků, služeb nebo zadaných zakázek bez daně z přidané hodnoty.
Z uvedeného plyne, že do novelizovaného znění zákona bylo přidáno označení „své“.
Do náhradního plnění, resp. do evidence poskytnutého náhradního plnění, by proto zaměstnavatelé zdravotně postižených měli nově zahrnovat pouze své vlastní výrobky, své vlastní služby nebo jimi přímo plněné zakázky. Pouhá přefakturace náhradního plnění (tedy přeprodej jakéhokoliv zboží), není již (ani technicky) možná.
Navzdory poměrně jednoznačnému výkladu zákona (disponujeme několika právními výklady), se nepoctivé firmy v praxi opírají o poněkud nešťastný názor JUDr. Vaňáska z MPSV, který na dotaz „Je pravda, že náhradní plnění se od r. 2013 bude moci poskytovat pouze na vlastní výrobky a ne na nákup a prodej apod.?“ Odpověděl poněkud nejednoznačně: „Není. Způsob náhradního plnění se nemění. Omezila se jen maximální výše poskytnutí za jednu OZP“.
Připomínáme, že tato zavádějící odpověď zcela zjevně nesouvisí s pojmem výrobek (rozdíl mezi zbožím a výrobkem je z hlediska účetního zásadní). Nesouvisí ani se službami (ty navíc nebývají hlavním předmětem přefakturace). S fakturací „zboží“ se lze setkat pouze a jen v případě plnění zakázek – budeme-li ovšem zakázky chápat jako objednávky (a nikoliv jako zakázkový výrobek). Je proto zcela zřejmé, že s ohledem na původní smysl i upravené – novelizované znění zákona, by se tedy zdravotně postižení zaměstnanci museli na realizaci těchto zakázek přímo podílet. Jak si proto vysvětlit údajnou legálnost přefakturace, když se na plnění zakázek prokazatelně nepodíleli a za minimální provizi pouze „propůjčili“ své obchodní jméno k pouhé fakturaci?
Pokud je postaven na shodnou úroveň výrobek, na jehož vzniku se podílí deset zdravotně postižených, s laciným zbožím z Číny, které někdo nakoupí a prodá v miliónovém objemu, ptám se, kam se poděl selský rozum? Bylo toto skutečně smyslem zákona?
2 problém evidence
Evidence poskytnutého náhradního plnění, by z uvedených důvodů, neměla zahrnovat veškeré vydané faktury, ale pouze ty, ve kterých figurují vlastní výrobky, služby nebo přímo plněné zakázky konkrétního zaměstnavatele zdravotně postižených. Součet těchto faktur by poté v evidenci poskytnutého náhradního plnění neměl překročit maximální – zákonem definovaný, objem. Jenže kdo a jak zkontroluje tento fakt?
Otázkou je způsob prováděných kontrol. Aktuálně není ani tato otázka dořešena. Není možné (třeba i záměrně), překročení objemu účinně odhalit. Poškozenými jsou opět poctivé firmy, které svůj maximální objem důsledně hlídají. Naopak spekulanti, kteří objem i násobně překročí, značně profitují. Účelově založený ZZP s pěti zaměstnanci je nekontrolovatelným žralokem, který při prvním náznaku průšvihu, zanikne. A daňový poplatník za tuto chybku opět tvrdě zaplatí!
U státem řízených organizací a úřadů, kteří nakupují prostřednictvím elektronických tržišť, je situace ještě zajímavější. „Jejich“ náhradní plnění totiž v žádné evidenci ZZP nefiguruje!
3 výhodnost přefakturace
Bez ohledu na fakt, že po novelizaci zákona již není přefakturace ani technicky možná, bývá kompletní cenová nabídka dodavatele, v takovém případě plošně navýšena, o dohodnutou provizi. I přes orientační výpočet MPSV, který hovoří o reálně nutném navýšení až o 12%, se v praxi setkáváme běžně s provizí daleko nižší. Připomínáme, že náhradní plnění představuje pro odběratele finanční úsporu cca 35,7%! I z tohoto důvodu, při prozatimní absenci kontrolních mechanismů, je přefakturace chápana jako výhodná. 90% firem, které zákon obchází, si je přitom vědoma, že není přefakturace legální, a že se prakticky dopuští krácení daně. O to zábavnější je sledovat naši morálně vyspělou společnost, kterak se pohoršuje nad chováním našich zákonodárců a přitom mají společný zájem na tom, aby tato praxe pokračovala.
4 řešení po česku = absence kontrol
V česku je obvyklé, že se problémy řeší neustálým zavádění nových restrikcí, které jsou nekontrolované, nekontrolovatelné a tedy i neúčinné. Příklad vidíme denně na dálnicích. Bezdůvodné snížení rychlosti v některých úsecích až na 80km/h. Přitom a) k takovému rapidnímu snížení rychlosti zpravidla neexistuje objektivní důvod b) a z důvodu, že to nikdo nekontroluje, se těmito nařízeními v praxi nikdo neřídí. Což ovšem nepopírá fakt, že existují i místa, kde je k takto výraznému omezení rychlosti vážná příčina. Nikdo se ale problémem nebude zabývat do chvíle, než se stane průšvih, a poté a) k takovému snížení už snad bude existovat důvod, b) začne to někdo kontrolovat. Stejné jako metylalkoholová aféra, o které, troufám si říci, museli úředníci vědět, že existuje ještě před tím, než tato kauza praskla.
Zjištění, že Státní úřad inspekce práce nemůže nahlížet do dokladů, které byly do evidence zahrnuty bylo pro nás šokem. O to více jsme zvědaví, zda-li při kontrolách zajistí avízovanou součinnost s finančními úřady. Finální výklad ve sporu o legálnost či nelegálnost přefakturace jistě náleží pouze justici, resp. soudu, jenže pro splnění této podmínky by bylo nanejvýš nutné, aby justice fungovala a pokud možno i rychle, což však nelze předpokládat. Spekulanti o výklad soudu jistě nepožádají a poctivá firma, která by tak učinila, to od svých „fanoušků“ jistě schytá. Nicméně tušíme, že se zde chystají některá průlomová rozhodnutí.
5 staňte se také zaměstnavateli zdravotně postižených
Komparace ZZP se zdravými firmami je nelehká. Na jedné straně je finanční podpora ze strany státu (neustále se snižující a stále později vyplácené dotace na provoz), na straně druhé vícenáklady těchto zaměstnavatelů (vysoká nemocnost, administrativní zátěž, náklady na pomocný personál, nutnost přizpůsobení provozu, vyšší zmetkovitost či nižší produktivita). Zaměstnávání zdravotně postižených je rok od roku obtížnější. Bohužel i zde situace nahrává spekulantům. Poctivým ZZP jednak odčerpají finanční prostředky z celkového objemu dotací, kterým každý ÚP disponuje, ale současně si fiktivními formami zaměstnávání OZP dramaticky snižují své vícenáklady.
Pokud si ZZP najme OZP na práci z domova a nechá své zaměstnance vybarvovat omalovánky nebo na šňůrce vázat nemyslné uzlíky a poté svůj celkový objem výhodně přefakturuje svým obchodním partnerům, bude mít daleko zajímavější hospodářský výsledek nežli poctivá firma, která s předstihem nakoupí materiál, někde ho uskladní, poté jej zpracuje na polotovary, z nichž nakonec vyrobí hotové produkty, které opět někde uskladní až do chvíle, než je konečně se značným vypětím sil prodá, a to vše musí ufinancovat. Nehovoříme o nákladech spojených s pronájmy skladů, provozem výroby, jako jsou energie apod. Zlatý nákup a prodej 🙂
Odpovědí firem na nabídky poctivých ZZP zůstává: náhradní plnění nepotřebujeme, nabízí jej totiž každý.
A na závěr mi dovolte slavný citát našeho Pana Prezidenta (Václava Havla): Morální kodex či morálka obecně, je cosi nepsaného, kde se ale rozumí, co je vhodné a co nepatřičné, co je správně a co špatně. Neexistují dokonalé zákony, které se nedají nějakým způsobem obejít.
- První část – zneužívání zákona
- Třetí část – průlom
- Čtvrtá část – špína
- Pátá část – otevřený dopis
- Šestá část – z jiného soudku
- Sedmá část – nové stanovisko
- Osmá část – staňte se i vy milionářem