Nelze se zbavit dojmu, že bezzubá novelizace zákona o zaměstnanosti z roku 2011, byla ušita na míru určité skupině firem, které dnes značně profitují na problematice náhradního plnění, resp. na zaměstnávání zdravotně postižených. O negativních dopadech přitom MPSV vědělo dávno předem, což je naprosto alarmující. Dokonce lze hovořit o tom, že ani v současnosti není zjevná vůle ze strany ministerských úředníků níže popsaný problém řešit.
Lobbing je zkrátka všemocný.
Není na nás hodnotit možné diletantství jmenovaného ministerstva, ani zjišťovat míru korupce, která tento laxní přístup zavinila. Snažíme se jen objektivně informovat o současném dění, které způsobuje dlouhodobé podfinancování projektů typu Klokánek či dalších organizací, které pomáhají s péčí či začleňováním osob se zdravotním postižením. Unavuje nás také sledovat snahy ministerstva o umělé uschopňování zdravotně postižených. Ani připravovaná novelizace (této novelizace) problém zřejmě neřeší – ba naopak – situaci ještě více zdramatizuje. Chybí přitom jediné – důsledná kontrola ze strany finančních úřadů, kterou nelze donekonečna suplovat zaváděním nových restrikcí, které se stále míjí účinkem. Státnímu úřadu inspekce práce, který by měl kontrolní činnost namísto finančních úřadů provádět, chybí (záměrně?) kompetence k účinnému odkrývání nekalých obchodních praktik. A tak jediným způsobem, jak vůbec popsaný mechanismus odhalit, je zajištění součinnosti s FÚ.
Je úsměvně sledovat bývalého ministra Kalouska, jak prohlašuje, že pracující důchodci, kteří si kvůli slevě na dani požádali na jediný den o pozastavení výplaty penzí, obchází zákon. Kdežto mnohamiliardové daňové úniky ze zprostředkování přefakturace přes ZZP, za účelem neplacení invalidní daně, nikoho v tomto státě nevzrušuje. Že by opět záměr? Takže o co se vlastně jedná …
MATRIX PO ČESKU
Jediná nezaměstnaná osoba se zdravotním postižením vyjde nás – daňové poplatníky, každoročně, na více než 200.000 Kč. Aktuálně je bez práce více než 60 tis. zdravotně postižených (dále jen OZP). To představuje více než 12 mld. Kč, kterými se každoročně zatíží státní rozpočet.
V roce 2004, kdy byla situace obdobná, proto vstoupil v platnost zákon, který firmám s více než 25-ti zaměstnanci uložil povinnost a/ zaměstnávat OZP, nebo b/ odebírat výrobky, služby či zakázky od zaměstnavatelů zdravotně postižených (dále jen ZZP) nebo c/ platit státu invalidní daň (§81 zákona č. 435/2004 Sb. – o zaměstnanosti v platném znění). Jenže nebyl bezchybný.
Firmy a organizace, i přes uvedenou povinnost, žádné postižené nezaměstnávají, ani neodebírají jejich výrobky ani neplatí státu invalidní daň.
Jak je to možné? Jedná se o masivní daňové úniky, při nichž „zdravé“ firmy – dodavatelé, vystavují svým odběratelům (firmám, kterých se tato povinnost týká) faktury za jakékoliv zboží či služby prostřednictvím ZZP (ZZP – zaměstnavatelů zdravotně postižených), aniž by se však tito na realizaci či dodávkách jakkoliv podíleli. Běžně se setkáte s výrobcem svíček, který namísto vlastních výrobků fakturuje prodeje či leasingy aut, výpočetní techniku, potraviny, stavební prace nebo kancelářské potřeby v řádech stovek miliónů Kč. Nedisponuje přitom ani nezbytným informačním systémem, ve kterém tyto doklady prokazatelně vznikají. Stačí propůjčit jen své obchodní jméno, aby za něj doklady vystavoval někdo jiný. Zákazníci takové faktury hradí na bankovní účet, ke kterému ani tento výrobce svíček (ZZP) nemá přístup. Jedná se o účelové postoupení pohledávek s jediným cílem, umožnit odběrateli daňový únik.
I na elektronických tržištích vyhrávají fiktivní firmy (ZZP), které zprostředkovávají státní zakázky pro jiné subjekty. Nikomu nepřipadá divné, že firma o 6-ti nevidomých, nabízí (zprostředkovává) prodej aut, kopírek, stavebních prácí nebo špičkové výpočetní techniky, jako by sama patřila mezi největší firmy v daném oboru. Zvláště úspěšné jsou v tomto směru především bezpečnostní agentury.
Trocha matematiky
Firma s tisícem zaměstnanců, která popsaným způsobem nakoupí zboží či služby prostřednictvím ZZP, se vyhne povinnosti zaměstnávat 40 invalidů (1.000/25=40) a současně nezaplatí státu daň v objemu 2.440.000 Kč (40x61tis.). Tato jediná firma tedy současně zatíží stát (každoročně) o dalších 8.000.000 Kč (40x200tis.), neboť 40 postižených zůstane celý rok v evidenci ÚP.
To, od počátku platnosti zákona, představuje u této jediné – modelové firmy objem až 93.960.000 Kč, o který stát nenávratně přichází.Kolik firem si tímto způsobem plní zákonnou povinnost? Tisíce. Hovoříme proto o částkách v řádech stovek miliard Kč! Není problém ani uskutečnit fingovaný obchod. Jedna z předních bank vykázala v minulém roce (2012) nákup výpočetní techniky přes zdravotně postižené za 60 mil. Kč. Toto zboží ale obratem prodala zpět původnímu dodavateli. Samozřejmě, jen na základě této jediné fingované faktury, se banka plně vyhnula odvodu invalidní daně (21 mil. Kč)! Namísto hledání řešení, MPSV podobné praktiky prozatím úspěšně kryje. Záměrně se nezajímá, co je prostřednictvím ZZP skutečně fakturováno a jak to souvisí s jejich činností. Záměrně blokuje zavedení nezbytných kontrolních mechanismů, které by tomuto byly schopné zabránit (centrální registr, projekt ochranné známky Práce postižených …)
Jediný nepoctivý zaměstnavatel invalidů, dokáže zprostředkovávat podobné obchody takřka neomezeně. To ještě více oslabuje konkurenceschopnost poctivých firem, které propouští své dlouholeté zaměstnance OZP a krachují, neboť o jejich skutečné výrobky či služby není na trhu zájem. Zaniká také možnost uplatnění invalidů i na chráněném trhu práce. Vzniká naopak stále více účelových subjektů, které postižené zaměstnávají fiktivně. Ideálním zaměstnancem je pro ně takový invalida, který leží upoután na lůžko v léčebně dlouhodobě nemocných – představuje totiž minimální náklady.
Tento problém postihuje ale i „zdravé“ firmy. Pokud jejich přirozený konkurent nabídne tytéž produkty či služby, navíc zvýhodněné v důsledku přefakturace náhradního plnění (prostřednictvím některého ZZP), neoprávněně zvýhodní svoji nabídku o cca 35,7%. Nabídka „zdravé firmy“ bez náhradního plnění, nebude mít šanci, i přestože by byla v praxi výhodnější.
Firmy i úřady si jsou vědomi značných daňových úniků, ale s ohledem na dosavadní absenci účinných kontrol, podobné praktiky aktivně podporují. K řešení tohoto problému chybí i politická vůle, možná proto, že tento princip představuje zajímavý prostor pro korupční jednání.
Lze očekávat, že takto získané špinavé peníze mohou být použity i k financování politických stran. Aktuálně rovněž sílý hlasy na „překvapivé“ zrušení náhradního plnění, čímž zanikne unikátní myšlenka, jen proto, aby se zahladily stopy po spekulantech, kteří na zdravotně postižených mezitím vydělali obrovské peníze. Není obtížné dokonce odhalit napojení některých osob (ZZP) na MPSV. Poté už invalidy nikdo nebude potřebovat, a tedy ani zaměstnávat.
Projekty typu S-karet či systém na vyplácení sociálních dávek nás stály pouhé milióny. Náhradní plnění nás ročně přijde na desítky až stovky miliard. Stačí přitom podobné praktiky veřejně odsoudit, novelizovat prováděcí vyhlášku, předat kontrolní činnost ze strany MPSV na MF a popsané skutečnosti začít důsledně kontrolovat a to i zpětně.
- Druhá část – upřesnění
- Třetí část – průlom
- Čtvrtá část – špína
- Pátá část – otevřený dopis
- Šestá část – z jiného soudku
- Sedmá část – nové stanovisko
- Osmá část – staňte se i vy milionářem
Už víte, proč se nám stále zvyšují daně? Ti co by je měli platit, je totiž neplatí!